Leden 2008

My Chemical Romance / Famous Last Words mp3

30. ledna 2008 v 18:08 ♪ mp3 ♪
Tady si tu písničku můžeš stáhnout -> SoSej
Krásná...*100**845*


óóóh díky díky

29. ledna 2008 v 16:24 Moje Kecy
Wow.. ste fakt super... už mě navštívilo přes 4ooo a to za necelý 3 měsíce...:-*
(print image)
ste fakt moc super lidičky!:-*
42 < mega muck =o*



Fakt střelená písnička ( videjko )

25. ledna 2008 v 17:03 | www.youtube.com |  ♠ Videjka ♠
Melendiz - Fuck You All
Tohle je už docela starší písnička...

Blending Star

21. ledna 2008 v 11:54 → MiXxík ←
Ceš vidět celej článek?*88* Tak Klik...*88*




Cool HláŠky=oD

21. ledna 2008 v 11:38 Citáty, Hlášky <
Docela cool *3**3**3*
  • Kostky jsou vrženy... ale my hrajeme karty.
  • Nejsi člověkem, pokud se alespoň 5krát za den nepochválíš!
  • Není důležité vyhrát, ale nasrat toho, kdo vás porazil...
  • Čím více určitou věc potřebujete, tím spíše ji nenajdete.
  • Nechlastej, nekuř, nehul, nefetuj, prostě chcípni.
  • Matrix tě vidí.
  • I pád na držku je pohyb dopředu.
  • Dokud bude tenhle blbej svět, budem křičet PUNK'S NOT DEAD!
  • Red Bull vám dává křídla, burčák vám zrychlí krok.
  • Je těžké býti debilem, konkurence je vysoká!
  • Smrt je mým řemeslem...
  • No love, no sex, no sex, no child, no child, no school, no school, no problem :)
  • Zítřek nikdy nepřijde.
  • Nikdo není dokonalý..! i hovno má své mouchy!
  • Když je blbá hlava, trpí celé tělo!
  • Když na to nemáš... nekuř.
  • Jeden muž, jedna kulka.
  • Strýček z Ukrajiny se přijel podívat..tak ho nezklamte..
  • No já jsme snad ohluch...prosííííííím?
  • Po trávě se nechodí, po trávě se směje...
  • Není pade - není skank, není pogo - není punk!!
  • Nejsem sama, ale nemám Tebe...
  • Chceš mít z dětí voly? Pošli je do školy!
  • Když tě někdy něco sere, tak to kopni do PRDELE!
  • Nic se ti nedaří, nic ti nejde.. sedni na dálnici, ono tě to přejde
  • I když tančíš s ďáblem, ďábla nezměníš, ďábel změní tebe...
  • Život začíná při 230 km/h
  • Nemusíš vyhrát když jsi nejlepší...
Zdroj: tady


L♥ve

21. ledna 2008 v 11:17 → Láááf ←

:D

21. ledna 2008 v 11:00 → Obrázky ←

TvrDýýýý =oD

21. ledna 2008 v 10:57 → MiXxík ←
Fakt mazec... myslím, že se tomu říká karikatury... :D
Zdrojík: tadýýýýk


Hezké

21. ledna 2008 v 10:34 → MiXxík ←
Pár obrázků s písničkou...

Návštěvnost =o* kujůůů =o*

21. ledna 2008 v 10:15 O mím blogu
Navstevnost za minuly tyden (14.1.2008 - 20.1.2008) je:
Pondeli: 42 *45*
Utery: 41 *45*
Streda: 46 *45*
Ctvrtek: 33 *18*
Patek: 71 *845*
Sobota: 64 *845*
Nedele: 50 *845*

Celkem: 347 *2752*
Fakt díkec xD *2741*

Moc smutnej příběh =o( ale krásnej =o*

19. ledna 2008 v 20:53 Příběhy
Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době, která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdeko-li budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle".Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stál tam ve stínu lip, v ruce držel kytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce mu chvílemi padaly slzy. Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovala jsem ho.Stál tam snad už tři hodiny, ani jednou se neotočil, ani jednouse nepodíval jinam, než na tvář té dívky. Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla do tváře. Uviděl mě a and by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila. Byl hezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka nikdy neviděla.Bylo divné, že takový kluk naní teď někde na koupališti, kde by byl určitě obklopen spoustou dívek, že tu stojí a padají mu slzy. Když jsem se mu podívala na rty, uviděla jsem, že si s někým povídá,ale nikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem si uvědomila, že slova, která vypouští přes rty jsou určena někomu, kdo už na věky spí. Byla to slova pro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla.Až po chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvíli bych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník, otřel si oči a zahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýma očima se na mě podíval. Byl to pohled velice smutný, ale měl sametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?" promluvil na mě. Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsem se rozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě k lavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, já nechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůj příběh.,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se u kamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali. A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně, kterou mi někdo musel seslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů. Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kde jsem se také poprvé líbali. Potom nastolo mnoho nádherných dnů. Po půl roce jsme spolu poprvé spali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jen jednou jsme se spolu pohídali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsme byli zase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se od sebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."Když mi Martin o tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsem udržet slzy, brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolem byly jedinými svědky naší rozmluvy.Jeho oči měli takový divný smutek a žal, jaký jsem ještě nikdy neviděla. Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jí bylo 17, chodili jsme spolu právě rok. Oslavovali jsme to s kamarády na chatě rodičů a potom jsme se šli koupat. Bylo nádherné se spolu ve vodě milovat a potom celou budoucnost. Ráno kámoši odjeli a my zůstali sami.Udělali jsme si slavnostní snídani v trávě a v té chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě." Když dokončoval vyprávění, zpomaloval věty a oči se mu zalévaly slzama. Potom začal vyprávět ten smutný den... ,,Bylo právě takové vedro jako je dnes a my se rozhodly, že si vyjedeme do přírody. Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kde nikdo většinou není. A i dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten den nádherná. Měla úplně nové šaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsem šťastný... Večer se blížil a my jsme se rozhodli jít si zatancovat na ples. Lidé se po nás dívali a říkali, jaký jsme nádherný pár.Když zábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem. Naposledy jsme se políbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů a šel spát. Uprostřed noci mi zvonil telefon, do nemocnice přivezli težce zraněnou dívku, která si přeje, abych tam přijel.Celou dobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo postele seděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pak se obrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla: ,,Za všechno, co jste pro mě udělali, vám dekuju".Držel jsem ji za ruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla: ,,Moc tě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretinya nenechávej můj hrob prázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vás všechny moc ráda, rodiče, tebe, jediného v mém životě." Potom usnula a my jsem museli odejít. Její mamka se zhroutila a její táta se zalitýma očima slazama ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téct slzy. Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději.Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.Zemřela brzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívat se na ni a pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jako hrachy. Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdy nepolíbím, nepohladím, neobejmu...Celý měsíc jsem potom nikam nechodil. Vykašlal jsem se na školu, na všechno a stále jsem se vracel na ta místa, kde jsem byli spolu šťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každý den jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou, tak by se jí nic nestalo. Narazil do nich opilý řidič.A těď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsi první, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí. Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci s žádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tu samotného."S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak se propadám někam hluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý!Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si. Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nik´dy nás nenapadlo, že bychom spolu mohli žít.Tak uplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jen ode mě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali ,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něho vysvobození.Všude je vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkama bolesti. Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedle sebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi - jsou tu se mnou...

Simpsnovi > Pan Inkognito

19. ledna 2008 v 20:39 | www.youtube.com |  ♠ Videjka ♠
.
Ten konec je stejně nejlepší... Ten pes má tupírovanej ocas!!*3**3**3*